sobota 24. října 2015

Babiččin rychlý jablkový koláč

Ptám se kolegyně, jestli nemá nějaký dobrý recept na jablečný koláč. Do deseti minut mi na emailu od ní přistane právě tento. Babiččin a ještě k tomu rychlý - tak to je něco pro mne. Prý je známý, já ho ale dělala poprvé.
 Kluci pracují venku, tak jim nesu na ochutnání, při té příležitosti udělám pár fotek. Babiččin koláč - tak beru tyto brýle, které mi moji babičku připomínají. Také měla vždy něco dobrého pro nás, čtyři vnučky.

Takže pokud je libo, zde je recept:
600 g nastrouhaných jablek
200 g cukru
400 g hrubé mouky
3 vejce
1 vanilkový cukr, 1 skořicový cukr, vlašské ořechy (nakrájené na malé kousky), rozinky (oprané namočené v rumu)
2 dcl oleje
1 lžička sody
malý panák rumu
poleva -  100 g čokolády, 120 g másla (rozpustíme ve vodní lázni vymícháme dohladka).

Všechny suroviny dáme do mísy, zamícháme.  Dáme na plech. Pečeme zhruba 30 min na 180 stupních. Vychladlý upečený koláč polijeme čokoládovou polevou.
 K brýlím přidám starou knihu psanou švabachem.
Po koláči se zaprášilo. Ještě narazím v kůlni na dřevěného koníka, ten je zase pro změnu dědečkův, můj táta ho dělal pro naše děti. Tak si ho vyfotím.
Kéž by takových slunných dnů jako je ten dnešní bylo více! Přeji dobrou náladu do dalších dnů!

úterý 13. října 2015

Podzimní

Mám ráda dobu našich babiček, vintage styl i retro styl a jak se to ještě různě nazývá  .... No prostě však víte a myslím, že z mých příspěvků to je znát. A i tato podzimní výzdoba je tak nějak laděna . Starý velký kastrol (nebo jak to vlastně nazvat?)  jsem si vyzdobila podzimními rostlinami odebranými ze záhonků z venku (obsahuje chryzantému, vřes, astry, dřišťál a břečťan).
 Mám ráda tuto dobu, i když už je chladno a právě proto jsem si tuto nádobu přenesla z terasy domů.
 Jenom mám obavy, aby nám tuto podzimní krásu nepokazila a nezkrátila "vánoční reklama".

 Další dva obrázky jsou z internetu, moc se mi líbí.

Užívejme si pozimní krásu, třeba s nějakým dobrým horkým nápojem a vychutnejme si ji skutečně až do adventu!

čtvrtek 8. října 2015

Příběh opravdové vášně

Právě jsem dočetla obsáhlou knihy Blanky Milfaitové - Příběh opravdové vášně, která mne chytla za srdce.
Blanka Milfaitová byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život.
Jednoho den si řekla, že ne. Opustila práci v kanceláři, ukončila nefunkční vztah a z velkého města se přestěhovala na Šumavu, kde začala vařit marmelády.
Poctivost v práci a upřímnost k sobě samé ji posunuly o světlené roky dopředu.
Dnes je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě a šťastnou matkou dcery Elišky.
Kniha Příběh opravdové vášně představuje ohlédnutí nejen za roční marmeládovou expedicí, kdy s obytným vozem projela celou Evropu a kus Afriky a vařila marmelády na nejrůznějších místech starého kontinentu, ale nabízí také příběh o hledání sebe sama.
Obsáhlá publikace plná autorčiných snímků, receptů na marmelády i lokální jídla, přináší i životní příběh Blanky Milfaitové, který dokáže motivovat čtenáře k tomu, aby se pustili do toho, po čem touží ze všeho nejvíc…
Tři následující fotografie jsou z této úžasné knihy.
Obytný vůz, kterým Blanka Milfaitová cestovala s rodinou.

Více o Blance M. na jejích stránkách http://www.nase-dobroty.cz/.
 A protože právě přebírám poslední švestky a pojídám babičky povidla, přidala jsem je na fotku k této knize. Blanka M. totiž také dělá poctivá povidla, stejně jako naše babička (tchýně). Babička je s tetou míchá snad 2 dny bez přidání cukru a dalších jiných přísad. 
 
Tuto knihu moc doporučuji k přečtení. Autorku obdivuji a moc jí fandím.

pátek 2. října 2015

Poklad

Máme doma poklad. Už jsem o něm psala v blogu, který jsem z technických důvodů již dříve zrušila. Ale říkám si, že o něm napíši znovu, vždyť i tak vznikl název mého blogu. Tím pokladem je tato krásná velká socha Panny Marie....   
a Ježíška.
Socha Ježíška je momentálně dobře uložená a Marii máme doma, tak jsem jí vynesla ven, abych jí oprášila.
A znovu si připomněla její objevení.
 To je teď její momentální místo, na plošině mezi schodištěm.
Jak to tedy bylo. V této místnosti, která je teď naší obytnou kuchyní, bylo dříve bydlení mého prastrýce Augustýna, potom tátova dílna. Z dětství si to pamatuji už jako tu dílnu, s tím, že podél zdi bylo naskládané dřevo a desky. Postupně jich ubývalo a my jako děti jsme za tím dřevem objevily tu krásu ve výklenku - Marii s Ježíškem. Nikdy před tím jsme o tom neviděly.
 
Bylo to pro nás jako objevení skutečného pokladu a tu sílu zážitku si pamatuji dodnes. Později, po mé svatbě jsme si v této části domu budovali s manželem naše bydlení, takže bohužel, výklenek s touto krásnou dvojicí kvůli elektřině musel pryč.
Dnes je zde naše obytná kuchyň,
ze které vede schodiště nahoru. Takže tolik k pokladu pro nás tak vzácného.
Marii připomínám i proto, že říjen je zasvěcený Panně Marii růžencové.

V měsíci říjnu slavíme svátek Panny Marie růžencové (7.října), proto je také tento měsíc označován jako měsíc růžence.
Svátek Panny Marie růžencové zavedl papež Řehoř XIII. na počest vítězství spojených armád nad Turky v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571. Toto vítězství se připisovalo tomu, že byl právě v době bitvy odříkáván růženec.
Modlitba růžence se objevuje již ve středověku a vyvinula se z původních modliteb žalmů. Ke všem 150 žalmům se později přidávala tajemství ze života Ježíše Krista. Protože ale všichni řeholníci neuměli číst, začalo se místo 150 žalmů modlit 150 „otčenášů“ a „zdrávasů“ (asi v 10.století). Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice. Ještě později se počet tajemství ustálil na patnácti. Patnáct tajemství, při každém tajemství se modlí 10 „zdrávasů“, což dohromady dává 150 (a to odpovídá právě počtu žalmů).
Modlitba růžence, jakož to meditace nad jednotlivými tajemstvími, se ustálila v 16.století. Na jednotlivá tajemství se začalo také pohlížet očima Panny Marie, a proto se bere modlitba růžence jako modlitba k Panně Marii. Zásluhu na rozšíření modlitby růžence má především svatý Dominik a cisterciáci a dominikáni. K původním patnácti tajemstvím růžence radostného, bolestného a slavného pak svatý otec Jan Pavel II. ustanovil ještě pět tajemství růžence světla.
Např.zde na těchto pěkných farních stránkách se dovíte, jak podoba růžence vypadá a odtam také můj článek k svátku Panny Marie růžencové http://paxvobis.cz/.
Pěkný víkend!
 

pondělí 21. září 2015

O víkendu

... jsme trávili čas ještě z velké části venku na zahradě a za domem v lese. Sbírali jsme houby (něco málo), grilovali, sklízeli úrodu, uklízeli atd. Trochu jsem fotila, tak pár fotek z víkendu pro vás...
 Do lesa to máme opravdu kousíček, tak jsme vzali malý košík a vyrazili.......
Pár křemenáčů jsme našli hned za domem v trávě (to byl asi největší úlovek, pak už nic moc). A nechyběly ani muchomůrky, ty jsme tam raděj nechali...
Takže pár hub nakrájet a jde se grilovat (možná letos naposledy).
Takž jak vidíte náš prostinký gril (snad se nepohorší příznivci grilování ve velkém stylu). Zkrátka nám stačí mřížka ze staré ledničky, pár křidýlek, cuketa, rajčata, houby... A dokonce jsme na kamenu u ohýnku svařovali víno. Ona už navečer byla trochu zima.
Na zahradě je pořád krásně, ještě je na co se dívat.... 
... a co sklízet
 .... z černého jeřábu jsem dělala pár skleniček marmelád.
 Málem jsme zapomněli, že máme jít domů, skoro nás chytla tma.....
No a záplava fotek ve foťáku - opět Julinka, ta nás stále od někud sledovala nebo byla s námi.
Přála bych si ještě hodně tak pěkných víkendů, snad budou. A také pěkný týden vám všem!  

pátek 11. září 2015

Pečený čaj

.... narychlo - aneb dceruška se vrací po třech dnech domů z adaptačního sportovního pobytu  (zmrzlá, nachlazená). Tak obejdu zahradu natrhám - pár švestek,  jablka, aronii, přidám půl citronu, pomeranč, pár hroznů - nakrájím.
 Dám na plíšek, posypu cukrem, trochu skořice, pár hřebíčků, trochu rumu, promíchám.
 
Venku je docela zima, zatopím proto ve "staré kuchyni".
 
A když už se topí, ještě udělám pár bramboráčků z brambor a cukety. 
 Po půl hodině pečený čaj vytáhnu z trouby, promíchám a nechám ještě další půl hodiny dodělat.
 Hotové dám do skleniček, obrátím dnem vzhůru. Ale ta trocha stejně dlouho nevydrží, takže žádné velké konzervování.
 A Magdalénka už je doma, spokojená, že může popíjet svůj oblíbený čaj. Co bychom pro ty naše dítka neudělali.
 Julinka využije tepla ve staré kuchyni, sálajícího z kamen, a prospí se na skříni.
 Tak na nás tento týden dýchl podzim, ale slibují nám teplo, tak se snad dočkáme. A příště jak začne skutečný podzim, můžeme udělat pečeného čaje větší dávku.
Pěkný víkend!

pondělí 7. září 2015

Makový koláč s drobenkou

Jistě se vždy najde příležitost něco dobrého upéct. U nás to byl tentokrát makový koláč (nekynutý).
 
Recept: Těsto: 270 g polohrubé mouky, prášek do pečiva,  5 lžic oleje, 5 lžic mléka, půl vaničky tvarohu, 3 lžíce cukru, špetka soli - zpracujeme těsto vyválíme na pečícím papíře, i s papírem přeneseme na plech.
20

Náplň: 200 g pomletého maku, 4 lžíce cukru, vanilkový cukr, 3 dcl mléka, 25 g másla, citronová kúra - 10 minut povařit, přidat vajíčko smíchané s 1 lžící pudingu, ještě necháme převřít a náplň odstavíme a necháme zchladit. Vychladlou náplní potřeme těsto, posypeme drobenkou (pol. mouka, moučkový cukr, máslo) a dáme na 35 minut píct do trouby na 150 stupňů.
 U nás se po něm zapráší. Tak třeba bude chutnat i vám.
 To byly časy, kdy jsme měli na zahrádce pole máku. Mák máme rádi, tak třeba příští rok zase nasejeme.....

Hodně mi připomíná dětství, jeho krásné bílé květy a pak uzrálé makovice..... A my musely vyklepávat z makovic mák do misky......
Přeji vám hezký týden!