V provensálském stylu

U nás prší, tak sedám k PC, abych vám ukázala opět práci mé sestry Alžběty. Její věnečky povezu do práce, tak než je odevzdám, tak jsem je nafotila. Prý něco v Provence stylu - znělo přání. Při těchto slovech se většina z nás zachvěje blahem, neboť tento styl máme rádi a rádi si,některé z nás, vytváříme zakoutíčka v tomto stylu.

Velké závěsné srdce.

Kamenná miska ve tvaru srdce, dozdobená jako svícen (mně by se zrovna do lila koupelny hodil).

Dva středně velké věnečky, dozdobené na přání.

 

Tak jsem se zde pochlubila "cizím peřím", ale říkám si, že nám mohou posloužit k inspiraci.

 

Tak ať máme pěkně zalité zahrádky! 

Venkovní umyvadlo

V tyto pěkné jarní dny trávíme spoustu času venku.  Abychom se nemuseli chodit umývat domů, umýváme se v tomu venkovním umyvadle, které manžel se synem vytvořili.

Dříve jsem vždy dávala ven tento lavorek..

Nebo jsme se umývali v tomto našem potůčku u zahrady.

 Když mi Pepík z kontejneru vyhrabal toto staré umyvadlo, nejdřív jsem si do něho dávala kvítka.

 

A pak jsme je začali využívat, jak jsem se již zmiňovala, jako toto venkovní umyvadlo.

Nedávno naše sousedka vyhazovala úplně to stejné staré umyvadlo, tak je mám doma. Uvidíme, kde najde uplatnění.
Na pinterestu najdeme spoustu krásných nápadů na venkovní umyvadla, tak jsem pro vás vybrala tyto, které se mi moc líbí.

 

Třeba vám tyto obrázky poslouží k inspiraci, tak jako mě. Ještě bych chtěla to naše venkovní vylepšit.

Pěkný víkend!



15 sestřenic

Chci se dnes s vámi podělit o jedno pěkné setkání, kterého jsem se zúčastnila. Byl to sraz sestřenic z maminčiny strany. Je nás 15. Sešly jsme se u příležitosti příletu naší nejstarší sestřenice Růženky, která žije v Americe v Massachusetts nedaleko Bostonu.
Jak to všechno začalo - moje babička s dědečkem z maminčiny strany měli 7 dětí.
Protože mám ráda staré fotografie, pár jich sem vložím. Takže toto vlevo je moje babička se svou maminkou (mou prababičkou). Všimněte si, jaký je rozdíl mezi babičkou tenkrát a babičkami dnes.

V tomto domku pokud babička žila (děda zemřel brzy, na toho si nepamatuji), jsme se scházeli v hojném počtu až do roku 2002, kdy babička v 93 letech zemřela. 

To víte - takto starý dům se svým starodávným prostým  zařízením a velký dvůr se zahradou byl hlavně pro nás, děti, něčím nezapomenutelným. Ještě teď, když tak vzpomínám - cítím to teplo babiččiných pruhovaných peřin, její výborné placky a mrkvance a výborné domácí nudle, které dělala skoro až do své smrti a rozdávala v sáčku od mouky celé rodině. 

Myslím, že právě tato babička nás celou rodinu tak nějak stmelovala. Když jí bylo 90 let, nedovedete si představit tu nádhernou oslavu v kulturním domě, kde nás jistě kolem 100 lidí bylo.

Zde na fotce je 90-ti letá babička s některými vnoučaty. A právě i zde je nás většina z těch 15 sestřenic.

A takhle jsme se jako sestřenice setkávali mnohokrát, třeba na svatbě mého strejdy a tety.

Tuto fotku mám obzvlášť ráda, protože jsem na ní ta nejmladší, v náručí nevěsty. Další sestřenice ještě nebyly na světě. Ale často jsme se potkávaly v různém počtu na různých rodinných akcích třeba tady:

To poslední setkání se uskutečnilo právě v sobotu na Vyškovsku u jedné z nás, díky příletu Růženky. Ta žije od nás nejdál a nejméně se s ní vidíme. Žije v jiném světě, daleko od zbytku rodiny a již hodně dlouho. V době totalitní tam utekla s manželem a dvěma malými dětmi, takže některé z nás viděla po velmi dlouhé době.

 Byl to krásný den. Růženka nám neustále připomínala, jak je krásné mít tolik sestřenic a že z našeho setkání bude zase dlouho žít. Bylo stále o čem mluvit. To víte, jako všude jinde, naše rodiny provází mnohé radosti i starosti.

A já myslím, že velká rodina je takovým mým dalším pokladem, který je třeba si střežit a tak jsem se o tom chtěla s vámi podělit!

 

Přeji i vám hodně pěkných chvil uprostřed vašich rodin!

Radostné velikonoce

... vám všem, kteří ke mě zavítáte a krásné slunečné dny uprostřed těch, které máte rádi přeje

Slávka

 

 

http://velikonoce.vira.cz/