neděle 25. ledna 2015

Tymiánový sirup

Tak jsme se dočkali zase sněhu, ale kromě sněhových radovánek nás také (některé) postihl kašel. 
 Již je to dávno, co mi naše dětská paní doktorka poradila recept na tymiánový sirup. Prý si ho maminky moc chválí. Už jsem ho několikrát dělala a často nám taky pomohl. Na zahrádce i doma tymián pěstuji, takže mám zásoby i na zimu. Doma se mu teď momentálně ale nějak nedaří, ještěže mám zásoby z léta.
 
 Takže recept pro vás:
Tymiánový sirup 
Povaříme 200 ml vody s 20 dkg cukru (asi pět minut).
Přidáme hrst sušeného tymiánu (nebo dvoudekový sáček tymiánu z obchodu) a nevařené necháme vyluhovat do úplného schládnutí. Potom scedíme a přelijeme do lahvičky. Uchováváme v ledničce po dobu tak zhruba 14 dnů.
Při nachlazení podáváme lžíčku tymiánu několikrát za den.

Hodně zdravíčka a pěkné lednové dny!
 

pondělí 19. ledna 2015

Případ Pavlína

Možná jste zaznamenali v televizi či v tisku, že na podzim přijela do naší republiky modelka Pavlína Pořízková pokřtít knihu Případ Pavlína  -  spolu s autorkou knihy Martinou Formanovou a svojí maminkou Annou.  Knihu vám moc doporučuji k přečtení.
Líčí dramatický příběh světoznámé české modelky a jejích rodičů – rodiny rozdělené sovětskou okupací .
Informace o dramatickém dětství a začátcích modelky a herečky Pavlíny Pořízkové můžeme nalézt v různých mediálních zdrojích zhruba od doby, kdy budoucí světové hvězdě bylo šest let. Dnes poprvé její příběh vychází v románovém zpracování. Jde o působivé vyprávění o mladých, nezralých rodičích Anně a Jiřím, jejich zbrklém útěku z Československa, erotikou nabitém vztahu, odvaze i selhání. Martina Formanová líčí na pozadí tehdy probíhající studené války rodinné drama v celé jeho šíři a nejniternější podobě. Manželé Pořízkovi opouštějí čtyři dny po sovětské okupaci Československo a nechávají u prarodičů tříapůlletou Pavlínu. Netuší, jak dlouho budou muset čekat a co vše podniknout, než opět uvidí svoji dceru, ani co přinese jejich shledání…
Autorka popisuje individuální cesty každého z aktérů s hlubokým porozuměním a schopností najít humor či komičnost i ve vážných životních situacích.

Já a celá naše rodina jsme zase tuto "událost" sledovali možná o něco víc, než někteří ostatní.
Vysvětlím proč. Jsme totiž příbuzní modelky Pavlíny Pořízkové - zní to hezky, že? Ale vlastně se vůbec neznáme. Tedy znají se(nebo spíše znali se) pouze moji rodiče a její rodiče. Jak to tedy je?
Moje maminka
Moje maminka se za svobodna jmenovala Pořízková. Její tatínek František měl bratra Aloise.
Alois má syna Jiřího - což je Pavlíny otec. Tedy otec Pavlíny Pořízkové a moje maminka jsou bratranec a sestřenice. Za "běžných" okolností docela blízká rodina. Ale jelikož pan (nepíši strejda, protože ho vlastně vůbec neznám) Jiří Pořízka emigroval a žil v zahraničí, již se se stranou od mého dědečka nestýkali. Za jak dramatických okolností opouštěli s manželkou Annou Československo a jak se pak shledávali se svou dcerou, se můžete dočíst právě v novém románu Martiny Formanové Případ Pavlína. Popisuje v něm románově dění, jak to asi všechno mohlo být.
Já to znám z vyprávění rodičů již od mala, vždy mne tento příběh fascinoval. Teprve po revoluci jsme mohli v médiích vidět, jak "naše příbuzná" Pavlína Pořízková vlastně vypadá a jak se jí vede.

Podělím se s vámi o fotografie ze svatby mojí maminky. Maminčina teta Jiřina z Prostějova byla švadlena (manželka Aloise - tedy Pavlíniny prarodiče). Moje maminka si u ní nechávala šít svatební šaty a při té příležitosti pozvali na svatbu bratrance Jiřího a Annu Pořízkovi. Mrkněte jak jim to sluší.
 Svatba mých rodičů, vedle tatínka Jiří Pořízka s blondýnkou Annou.
 Anna a Jiří
 



(Tetě) Anně se po Pavlíně narodil syn Jáchym, od té doby, co mi to naši řekli jsem si jméno Jáchym oblíbila a pojmenovala tak své třetí dítko. Náš Jáchymek už je sedmiletý školák.
 
Pokud by se nějakou náhodou dostal tento můj příspěvek k Jiřímu či Anně, mám je moc pozdravovat od mých rodičů Alenky a Františka Hejčových. Celé rodině Pořízkové přejeme hodně zdraví a vše dobré v jejich životě. Snad to špatné, co si zažili za totality, už mají za sebou. S láskou Slávka.

Přeji vám všem pěkné počtení, pokud se rozhodnete si knihu přečíst!
 
Černobílé fotografie jsou z našeho rodinného archívu. Prosím nekopírovat, nezveřejňovat.  

sobota 17. ledna 2015

Domácí perník z žitné mouky

Vždycky, když mám špatné svědomí ohledně stravování, snažím se udělat něco "jakože" zdravého. Nebo alespoň, jako v tomto případě použít žitnou mouku. A moje svědomí je zase chvilku spokojené.
Protože u nás máme rádi obyčejně neobyčejný perník, zase jsem ho po čase upekla.
Jako ozdoba poslouží posypání moučkovým cukrem přes záclonku.
 Ráda používám tuto malou domečkovou záclonku.


Takže recept pro vás:

Domácí perník z žitné mouky

3 hrnky žitné mouky (může být i polohrubá)
1,5 hrnku cukru (může být samozřejmě i méně)
1 vajíčko
1 hrnek oleje
1,5 hrnku mléka
1 vanilkový cukr
prášek do perníku (nebo prášek do pečiva - pak přidáme více perníkového koření)
trochu skořice, perníkového koření, popř. hrozinky, mleté nebo celé ořechy

Smícháme dohromady, pečem na 180 stupních přibližně 25 min. Po upečení sypeme moučkovým cukrem (nejlépe přes záclonku - krásně to vypadá.)

Perník nám moc chutná, tak snad si pochutnáte taky. Pěkný víkend!

pátek 2. ledna 2015

10 rad papeže Františka na dobrý život

Tak poprvé v tomto roce vás všechny pozdravuji. Snad jste prožili vánoce v pohodě a užili jste si chvíle odpočinku. Vaše příspěvky jsou krásné a sváteční pohoda z nich krásně vyzařuje. 
Chtěla bych vám nyní popřát radostný a šťastný rok plný lásky a zdraví.
 Kolikrát si tak říkám, kéž by se ta přání mohla všechna vyplnit. Nedávno jsem narazila na tyto rady od papeže Františka, které se mi moc líbily. Snaha o jejich dodržování by nás třeba k naplňování našich přání mohla přivést. A tak jsem si řekla, že to, co mne zaujme dám na blog, abych si to mohla častěj přečíst a třeba to zaujme i někoho z vás. Vkládám mezi ně obrázky mých starých vánočních pohlednic - pokladů. 
 
Argentinský časopis Clarín se obrátil na papeže Františka s otázkou, zda existuje nějaký návod na šťastný život. V neformálním rozhovoru Svatý otec odpověděl, že takový recept nezná, ale zmínil deset rad či principů, které jsou základem vyrovnaného života.

1. Žij a nechej žít
"V Římě je jedno přísloví a mohli bychom si je vzít jako řídící princip.(...) Běž vpřed a ostatní nechej dělat to stejné."
2. Rozdávej se druhým
"Lidé potřebují být otevření a velkorysí vůči jiným. Jak se totiž uzavřou do sebe, je tu nebezpečí, že se stanou egocentriky. A stojaté vody se rychle promění na hnijící."
 3. Postupuj v životě pokojně
Pro vysvětlení tohoto bodu papež používá obraz z argentinského románu Ricarda Guiraldese, ve kterém se hlavní postava Don Segundo ohlíží zpět a rekapituluje svůj život. "Říká, že v mládí byl potokem plným kamenů, který vše vláčel s sebou, jako dospělý byl prudkou řekou a v pokročilém věku plynul pomalu jako voda v jezírku." Papež řekl, že se mu tento poslední obraz klidné vodní plochy líbí, protože představuje "schopnost postupovat s přívětivostí a pokorou, životní pokoj. Staří lidí mají tuto moudrost, jsou pamětí lidu."
 
4. Zdravý smysl pro volný čas
"Umění radosti z uměleckého díla, literatury anebo hry s dětmi se vytratilo. Konzumní způsob života nám přinesl neklid a stres, čímž lidé přišli o zdravou kulturu volného času," poznamenal František. Proto  také vyzývá rodiče, aby si našli čas na svoje děti  navzdory tvrdé práci, kterou musí denodenně odvádět. Stejně tak by se měly rodiny naučit vypínat televizi, když spolu jedí. Ta nám totiž někdy zabraňuje ve vzájemné komunikaci.
5. Neděle má být vašimi prázdninami – svátkem
Zaměstnanci by měli mít v neděli volno, protože "neděle je pro rodinu", vzkazuje papež.
6. Najdi novátorské způsoby na vytvoření důstojných pracovních míst pro mladé lidi
"Jak nebudou mít dostatek příležitosti, skončí na drogách a budou tak náchylnější ke zločinu."
"Nestačí dát jim jídlo. Je třeba nabídnout jednoroční kurzy na instalatéry, elektrikáře, krejčí. Důstojnost spočívá v tom, že domů přinesete chléb z vlastní práce."
7. Respektuj a starej se o přírodu
"Degradace životního prostředí je jednou z největších výzev, které čelíme. Jedna z otázek, kterou si sami neklademe, je: Nepáchá lidstvo zločin takovým tyranským chováním se k přírodě?"
8. Přestaň být negativní
"Potřeba mluvit o druhých ve zlém naznačuje nízký stupeň sebeúcty". To znamená "místo toho, abych vyzdvihl sebe, ponižuji druhé". Zbavit se rychle negativních myšlenek je přitom prospěšné pro zdraví.
9. Nesnaž se obracet jiné na tvoji víru, respektuj jiná vyznání
Přesvědčení druhých je třeba respektovat. "Můžeme druhé inspirovat svědectvími, a tak budeme růst společně. Jednou z nejhorších věcí, která může být, je však náboženský proselytismus, který paralyzuje - mluvím s tebou, abych tě přesvědčil. Ne! Každá osoba ať vede dialog, zakládající se na vlastní identitě. Církev roste díky svojí přitažlivosti, ne proselytismem."
10. Aktivně usiluj o mír
"Žijeme v době mnoha válek a volání po míru tak musí znít mimořádně hlasitě. Mír občas může vypadat, že je něčím klidným, ale není nikdy tichem: je to vždy aktivní mír."