Zbigniew Czendlik

a jeho kniha Postel hospoda kostel

Dočetla jsem tuto úžasnou knihu od známého polského kněze Z. Czendlika.  Moc vám ji doporučuji k přečtení. Srozumitelně a vtipně zde líčí svůj život, mezilidské vzahy a život s Bohem.

 A jelikož jsem včera byla na jeho besedě (nejen o této nové knize), knihu jsem si nechala podepsat.

Super zážitek, bezva kniha!

Příjemné lednové dny!

Síla pozitivního myšlení

Tak kniha s tímto názvem se mi dostala do ruky a já jsem z ní velice nadšená. Autor - pastor Norman Vincent zde dává návod jak změnit myšlení, jak si věřit, jak se zbavit starostí.

 Ukazuje i na skutečných příbězích ze své praxe, jak pozitivní myšlení vede ke spokojenému životu.

(Pokud nemám směnu v práci, moje kroky vedou ráno za teplého počasí, k našemu potůčku, se opláchnout a pověsím prádlo). 

Hned v první kapitole s názvem Věřte si - zde narážím na můj oblíbený citát z Bible, který mám i zde v pravo na blogu. "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu."( z Epištoly sv. Pavla k Filipanům 4,13). Zde např. nás na konkrétních případech nabádá, jak zvýšit sebedůvěru, jak získat nový pocit síly. Zkrátka jedna kapitola lepší než druhá.

(Vypiji si na terase ranní kávu a znovu s láskou  prohlížím, co mi to ten náš nejmladší vlastně přichystal k svátku maminek).

Jedna z kapitol zase nabádá k přkonání starostí s návodem jak na ně a já vám je ve zkratce napíši:

1. Říkejte si: "Připouštět si starosti je opravdu velice špatný návyk. A já s Boží pomocí mohu každý návyk změnit."
2. Od starostí a obav se můžete osvobodit tím, že budete cvičit opačný a silnější návyk - víru.
3. Každé ráno než vstanete opakujte  nahlas:"Věřím."
4. Modlete se těmito slovy:"Svěřuji tento den, svůj život, své drahé, svou práci do rukou Božích....
5.Mluvte pozitivně - místo "To nikdy nedokážu", prohlašujte "S Boží pomocí to dokážu".
6. Každému z rozhovorů, který vedete dejte "injekci víry".
7. Vyhledejte si pasáže z Bible, kde se mluví o víře, naději, štěstí, světle a vtistkněte si je do paměti.
8. Pěstujte přátelství s lidmi plnými naděje, těmi, kteří myslí pozitivně.
9.Pomáháte-li druhým překonat starosti a obavy, získáte větší sílu uvnitř sebe samých.
10. Představujte si, že žijete ve společenství Ježíš, on je s vámi, není čeho se bát............

(Skalnička v lavorku se zase pěkně vybarvuje.)

Kolegyně z práce mi doporučuje, že až přečtu tuto knihu, mám se pustit do jeho další, že prý ještě lepší a tím je Síla pozitivního žití.

A tak se na ni těším a na té pouti k pozitivnímu žití přeji sobě i vám vše dobré!

Čtení v předjaří

 Moc vás zase zdravím! 

V tomto předjarním období mám velice ráda čtení. Večer brzy zalezu do postele a čtu. (Taky mám nové čtecí brýle - první.) Čtu vše možné, různé žánry, různé autory.... Tak třeba náš starý svazek Praktického hospodáře z třicátých let minulého století. Zde pročítám úžasné rady do života, spousty let staré, ale stále aktuální.  Třeba to, jak právě spánek bývá podceňován a jak je strašně důležitý.... Všichni to víme, jasná věc, ale........    

Modrou lampu mi vyhrabal synek v kontejneru.  

 

Na odreagování je dobrá Sophie Kinsella se svými knihami či Blanka Hošková. Taky se snažím cvičit se v němčině čtením německých časopisů.

Byliny a koření - krásná obrázková výhra na plese. Hodí se, ráda v ní listuji.

 Křesťanská literatura - taky moc pěkné čtení. Skutečné příběhy, obdivuhodné i posilující.

 

A tato - Levandulový pokoj - moc pěkně se četla.

 

 Obsah dle internetu- Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta.........

No a tuto poslední už jsem musela vrátit do knihovny, tak alespoň takto přenesený. Jojo Moyesová opět nezklamala. Moc doporučuji.
Obsah dle internetu -  Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Tak třeba vás něco zaujme a využijete něco z mých knižních typů.

 

Pěkné předjaří, ať je ve zdraví přežijem!

 

Příběh opravdové vášně

Právě jsem dočetla obsáhlou knihy Blanky Milfaitové - Příběh opravdové vášně, která mne chytla za srdce.

Blanka Milfaitová byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život.

Jednoho den si řekla, že ne. Opustila práci v kanceláři, ukončila nefunkční vztah a z velkého města se přestěhovala na Šumavu, kde začala vařit marmelády.
Poctivost v práci a upřímnost k sobě samé ji posunuly o světlené roky dopředu.
Dnes je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě a šťastnou matkou dcery Elišky.
Kniha Příběh opravdové vášně představuje ohlédnutí nejen za roční marmeládovou expedicí, kdy s obytným vozem projela celou Evropu a kus Afriky a vařila marmelády na nejrůznějších místech starého kontinentu, ale nabízí také příběh o hledání sebe sama.
Obsáhlá publikace plná autorčiných snímků, receptů na marmelády i lokální jídla, přináší i životní příběh Blanky Milfaitové, který dokáže motivovat čtenáře k tomu, aby se pustili do toho, po čem touží ze všeho nejvíc…

Tři následující fotografie jsou z této úžasné knihy.

Obytný vůz, kterým Blanka Milfaitová cestovala s rodinou.

Více o Blance M. na jejích stránkách http://www.nase-dobroty.cz/.

 A protože právě přebírám poslední švestky a pojídám babičky povidla, přidala jsem je na fotku k této knize. Blanka M. totiž také dělá poctivá povidla, stejně jako naše babička (tchýně). Babička je s tetou míchá snad 2 dny bez přidání cukru a dalších jiných přísad. 

 

Tuto knihu moc doporučuji k přečtení. Autorku obdivuji a moc jí fandím.

Čtení na léto

Zdravím všechny v těchto tropických dnech.  Pokud jste příznivci čtení, mám pro vás pár typů..

Právě jsem dočetla  tuto. Moc se mi líbila a doporučuji i další knihy od Jojo Moyesové.

 

Obsah  - Liza McCullenová se nikdy nedokázala odpoutat od minulosti. Ale nedotčené pláže a uzavřená komunita obyvatel australského přímořského městečka Silver Bay jí nabízí svobodu a bezpečí, po nichž tolik touží – když už ne pro sebe, tak pro svou desetiletou dcerku Hannah. Jenomže pak přijede Mike Dormer, ubytuje se v rozpadajícím se hotýlku legendární lovkyně žraloků a shodou okolností také Liziny tety Kathleen a veškerý klid a mír Silver Bay a vlastně vše, na čem Lize záleží, je rázem v ohrožení. Tenhle škrobený límeček z Londýna chce totiž z hotýlku a zálivu, jenž skýtá útočiště velrybám, udělat prosperující turistické letovisko. A i když je to přesně ten typ člověka, kterého by Liza měla nenávidět, tak co nevidět začne ohrožovat i Lizino rozhodnutí znovu se nezamilovat do někoho, kdo si to vůbec nezaslouží...

 A třeba tato trilogie, u která jsem se velice pobavila...... 

 

A další knížka na dovolenou do kabelky od Carole Matthewsové, moc pěkná

 Obsah - Lyssa Allenová pracuje v nakladatelství a už čtyři roky žije s přítelem Jakem. Mají hezký dům, pohodlný život a zdá se, že jim nic nechybí. Jenže Lyssa touží po dítěti, které ne a ne přijít. Dělá pro to všechno možné...

Když jí Jake řekne, že jejich vztah nefunguje, netuší, že se zapletl s jinou ženou. Ani, když odejde z domova, Lyssa neztrácí naději. Doufá, že jejich vztah zlepší, že to je chvilková záležitost, že se Jake záhy vrátí domů a všechno bude jako dřív. Jenže Jake se nevrací… A tak se Lyssa rozhodne vyrazit do Nepálu, aby přišla na jiné myšlenky. Netuší, že tam na ni čeká ta pravá láska, která ji přiměje změnit od základu celý život

 A nesmím opomenout mého oblíbeného autora duchovní četby Guy Gilbert - tak třeba knih Buďte světlem, výborná.

Autor knihu věnuje všem, kdo mají těžkosti, trpí, potýkají se s problémy, ztratili opěrné životní body nebo víru, ale nejen jim. Podobně jako ve své předchozí úspěšné knize Evangelium podle svatého lotra vychází Guy Gilbert z úryvků evangelia, na které navazuje reflexemi a velkým množstvím konkrétních příběhů a příkladů ze života. Knihu ocení čtenáři se zájmem o myšlenky a činnost známého kněze a vychovatele mládeže, o humanistický křesťanský pohled na problémy, jež přináší život, na svět i na současné dění. Guy Gilbert, známý francouzský vychovatel delikventní mládeže, kněz, se věnuje nejen mládeži, ale všem lidem, jejich problémům, soužití i křesťanskému přístupu k životu. Každý rok ve Francii vychází jedna až dvě jeho knihy, které stále vzbuzují zájem, lidé chodí na jeho přednášky, vyhledávají ho v těžkých situacích, jeho vystoupení přenášejí média. V Portálu vyšly jeho knihy Bratr vyvržených (1993), Až do krajnosti (1994), Evangelium podle svatého lotra (2008) a O dětech a výchově (2009).

A tato poslední kniha, autobiografická, přečtená jedním dechem a mráz mi běhal po zádech. Ale je dobré i tyto věci číst.  

Kniha vypráví skutečný příběh mladého iráckého muslima, který navzdory otcova přání, aby se stal vůdcem rodinného klanu, stal se křesťanem.

 

A na závěr ukázka našeho domácího pokladu, po prastrýci Augustýnovi. Bezedná studnice všemožných starých knih, ve kterých se moc ráda přehrabuji v chládku ve sklepě.

Mějte se krásně a budu ráda za typy na čtení od vás.

V ringu s Bohem

Dočetla jsem skoro jedním dechem knihu s tímto názvem. Již jsem o ní četla na blogu u Kejt http://www.klokocuvek.cz/ a od té doby jsem si říkala, že jí musím sehnat a přečíst si ji. A to jsem právě učinila. Je to kniha psaná podle skutečné události.

Strhující příběh obrácení úspěšného boxera Tima Guénarda (*1958). Tima ve třech letech opustila jeho matka – přivázala ho ke sloupu a navždy odešla. Jeho otec ho pak v pěti letech ubil skoro k smrti. Tim strávil dalších dva a půl roku v nemocnici…Další léta dětství prožil v dětských domovech, v pěstounství, polepšovně. Ve dvanácti letch uprchl do Paříže, kde se protloukal tři roky a živil se, jak se dalo. Byl členem zločinecké bandy, vydělával si jako gigolo, atd. Během dospívání se stal úspěšným boxerem. Ve svých sedmnácti letech se pak setkal s „mimozemšťany“ – s křesťany. Ježíš Kristus postupně obrátil jeho život zcela naruby...

Knihu vám doporučuji k přečtení. Je to silný zážitek.  Nikdy totiž není pozdě na nápravu, nikdy není pozdě na setkání s Bohem.

Ať se vám následující týden vydaří.

 

Konkrétní kroky v postní době,

aneb staletími osvědčené prostředky na cestě obrácení:

- Modlitba

Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět.
Několik tipů:
* Učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem.
* Modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech.
* Čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně.
* Vyprávěj o Bohu dětem.
* Účastni se liturgického života své farnosti: křížové cesty, bohoslužby smíření...
* Snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje.

Modlitbou už je vědomý život v Boží přítomnosti

 

Knihy po mém prastrýci Augustynovi ráda právě v postní době pročítám.

 

 

- Půst

Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe...
Několik tipů:
* Cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování...
* Dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso.
* Přinášej páteční oběť - může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým.
* Jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící

Zřeknutí znamená, když k nutkání "muset mít" řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život.

    Typ pro postní dobu ode mne - jakákoli knížka od Guy Gilberta - mám je moc ráda.   

 

- Almužna, činění dobra

"Almužnou", činěním dobra - tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné... Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a  ztotožňujeme se s Kristem.
Několik tipů:
* Pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu.
* Otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé.
* Měj starost o staré, nemocné a postižené lidi.

České slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, které znamená milosrdenství, milosrdný vztah. Dobro činíme už tehdy, když s druhými sdílíme čas a pozornost, radost i bolest.

- Smíření

Několik tipů:
* Připravuj se na smíření v myšlenkách. Smíření není především něco, co musí být protrpěno, ale něco, co musí být slaveno. Smíření s Bohem a s bližním je pramenem radosti.
* Účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření.
* Nech v sobě působit smíření, které ti bylo dáno.
* Sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému začátku - objevuj v druhém to dobré - vzpomeň na to vše společné pěkné.

Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. 

 

Teď jsem dočetla - a moc doporučuji.

Příběh dívky z dobré rodiny, která měla před sebou báječná studentská léta na vysoké škole, ale po tragické události znásilnění je nucena řešit velké dilema a čelit nejistotě. Jak se k tomu postaví přítel? Co řekne rodina? Jak jí poradí lékař? Víra a naděje všech procházejí velkou zkouškou a každý je nucen zaujmout postoj, zda přijmout, či ukončit šanci na život, který právě vzniká.

"Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá,
po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid." (Jer 6,16)

Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé.

 

A ještě vám doporučím jeden film, pokud neznáte -

Gran Torino -  drsný, ale stojí zato!

 

Kroky pro postní dobu - čerpala jsem zde -http://www.vira.cz/Texty/Glosar/Postni-doba-pust.html.

 

Ať se nám v postní době daří!

 

Případ Pavlína

Možná jste zaznamenali v televizi či v tisku, že na podzim přijela do naší republiky modelka Pavlína Pořízková pokřtít knihu Případ Pavlína  -  spolu s autorkou knihy Martinou Formanovou a svojí maminkou Annou.  Knihu vám moc doporučuji k přečtení.
Líčí dramatický příběh světoznámé české modelky a jejích rodičů – rodiny rozdělené sovětskou okupací .

Informace o dramatickém dětství a začátcích modelky a herečky Pavlíny Pořízkové můžeme nalézt v různých mediálních zdrojích zhruba od doby, kdy budoucí světové hvězdě bylo šest let. Dnes poprvé její příběh vychází v románovém zpracování. Jde o působivé vyprávění o mladých, nezralých rodičích Anně a Jiřím, jejich zbrklém útěku z Československa, erotikou nabitém vztahu, odvaze i selhání. Martina Formanová líčí na pozadí tehdy probíhající studené války rodinné drama v celé jeho šíři a nejniternější podobě. Manželé Pořízkovi opouštějí čtyři dny po sovětské okupaci Československo a nechávají u prarodičů tříapůlletou Pavlínu. Netuší, jak dlouho budou muset čekat a co vše podniknout, než opět uvidí svoji dceru, ani co přinese jejich shledání…
Autorka popisuje individuální cesty každého z aktérů s hlubokým porozuměním a schopností najít humor či komičnost i ve vážných životních situacích.

Já a celá naše rodina jsme zase tuto "událost" sledovali možná o něco víc, než někteří ostatní.
Vysvětlím proč. Jsme totiž příbuzní modelky Pavlíny Pořízkové - zní to hezky, že? Ale vlastně se vůbec neznáme. Tedy znají se(nebo spíše znali se) pouze moji rodiče a její rodiče. Jak to tedy je?

Moje maminka

Moje maminka se za svobodna jmenovala Pořízková. Její tatínek František měl bratra Aloise.
Alois má syna Jiřího - což je Pavlíny otec. Tedy otec Pavlíny Pořízkové a moje maminka jsou bratranec a sestřenice. Za "běžných" okolností docela blízká rodina. Ale jelikož pan (nepíši strejda, protože ho vlastně vůbec neznám) Jiří Pořízka emigroval a žil v zahraničí, již se se stranou od mého dědečka nestýkali. Za jak dramatických okolností opouštěli s manželkou Annou Československo a jak se pak shledávali se svou dcerou, se můžete dočíst právě v novém románu Martiny Formanové Případ Pavlína. Popisuje v něm románově dění, jak to asi všechno mohlo být.
Já to znám z vyprávění rodičů již od mala, vždy mne tento příběh fascinoval. Teprve po revoluci jsme mohli v médiích vidět, jak "naše příbuzná" Pavlína Pořízková vlastně vypadá a jak se jí vede.

Podělím se s vámi o fotografie ze svatby mojí maminky. Maminčina teta Jiřina z Prostějova byla švadlena (manželka Aloise - tedy Pavlíniny prarodiče). Moje maminka si u ní nechávala šít svatební šaty a při té příležitosti pozvali na svatbu bratrance Jiřího a Annu Pořízkovi. Mrkněte jak jim to sluší.

 Svatba mých rodičů, vedle tatínka Jiří Pořízka s blondýnkou Annou.

 Anna a Jiří

 

Anna a Jiří dnes - s Pavlínou.  http://www.blesk.cz/galerie/celebrity-ceske-celebrity/375642/dojemne-setkani-porizkove-s-otcem-nevideli-se-sestnact-let?foto=0



(Tetě) Anně se po Pavlíně narodil syn Jáchym, od té doby, co mi to naši řekli jsem si jméno Jáchym oblíbila a pojmenovala tak své třetí dítko. Náš Jáchymek už je sedmiletý školák.

 

Pokud by se nějakou náhodou dostal tento můj příspěvek k Jiřímu či Anně, mám je moc pozdravovat od mých rodičů Alenky a Františka Hejčových. Celé rodině Pořízkové přejeme hodně zdraví a vše dobré v jejich životě. Snad to špatné, co si zažili za totality, už mají za sebou. S láskou Slávka.

Přeji vám všem pěkné počtení, pokud se rozhodnete si knihu přečíst!
 

Černobílé fotografie jsou z našeho rodinného archívu. Prosím nekopírovat, nezveřejňovat.