Uprostřed sobotního shonu usedám k počítači, abych vás pozdravila a připojila pár předvánočních snímků.
Naši kluci skauti dnes přivezli Betlémské světlo, tak už nám svítí na několika místech i zde ve staré kuchyni na kamnech.
Další snímek ze staré kuchyně - kameninové srdíčko s mechem.
A jistě podobně to vypadá i u vás - dozdobuji dům, dodělávám cukroví.
Vánoce jsou zde
a s nimi možná spousta představ, očekávání:
jak by to mělo být,
jak to chci,
„a jak to taky bude“!
Přemáhá nás možná touha
mít vše pod kontrolou,
zabránit chaosu,
zachránit rodinnou atmosféru,
vyrobit domácí pohodu, …atd.
Anebo nás možná naopak přemáhá
rezignace, strach,
„hlavně ať už je to za mnou“.
Svázanost všemi tradicemi bere chuť dýchat,
něco vůbec pustit pod povrch.
Avšak Pánem našeho života a potažmo i těchto Vánoc je Bůh!
Nikoli představy o Vánocích,
nikoli neporušená linie tradic.
Možná by nebylo špatné se zastavit.
Odevzdat své plány na splnění tisíce a jedné drobnosti,
nebo svou otupělost a strach Bohu
a připojit se k Mariinu:
„Jsem služebník/nice Páně; staň se mi podle tvého slova“.
Není to pasivita, ale postoj očekávání a připravenosti.
„Dávám ti, Pane, prostor,
abys ty dnes jednal v mém životě“.
A Bůh může a chce konat nové věci!
Chce se nově narodit i ve tvém srdci.
Nevadí mu chlív tvých slabostí,
brání mu ale jen tvůj pocit
vlastní důležitosti a nepostradatelnosti,
tvůj strach,
anebo to, že od letošních Vánoc nic nečekáš…
Dekorace ve staré dřevěné bedýnce.
Krásnou zítřejší čtvrtou neděli adventní!
