Zbigniew Czendlik

a jeho kniha Postel hospoda kostel

Dočetla jsem tuto úžasnou knihu od známého polského kněze Z. Czendlika.  Moc vám ji doporučuji k přečtení. Srozumitelně a vtipně zde líčí svůj život, mezilidské vzahy a život s Bohem.

 A jelikož jsem včera byla na jeho besedě (nejen o této nové knize), knihu jsem si nechala podepsat.

Super zážitek, bezva kniha!

Příjemné lednové dny!

Adventní rozjímání z Bible na každý den

Příroda nám navodila krásnou adventní atmosféru. Je nám připomínáno, že si máme zachovat pokoj a klid adventu v sobě. Nenechat se strhnout předvánočním  šílenstvím. Těžko se odolává.....

A tak zde málý návod nad rozjímáním z Bible na každý den:

- opraš Bibli

-začni 1. prosince číst malý kousek úryvku z Bible podle kapitoly z tabulky

(J - zkratka pro Janovo evangelium, 1. kapitola verš 1 až 5) atd.  

Na lavičce už nám sedí malinký sněhulák.

Zde ještě další návody z internetu, skoro podobné, ne-li stejné úryvky

Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jeden rok, zeptej se studenta, který nezvládl zkoušku.
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jeden měsíc, zeptej se matky, která přivedla dítě na svět příliš brzy.
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jeden týden, zeptej se vydavatele týdeníku.
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jedna hodina, zeptej se snoubenců, kteří se nemohou dočkat další schůzky.
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jedna minuta, zeptej se toho, komu ujel vlak, autobus či uletělo letadlo
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jedna vteřina, zeptej se toho, kdo přišel o někoho blízkého při nehodě.
Chceš-li se dozvědět, jakou cenu má jedna milisekunda, zeptej se toho, kdo vyhrál stříbrnou medaili na olympiádě. Čas na nikoho nečeká. Popadni každou chvilku, která ti zbývá, a nepusť ji – bude pro tebe velmi cenná.                                 Z knihy Ať se ti život povede! (Guy Gilbert)

Ať se nám daří!

Čeho před smrtí nejvíce litujeme

Nedávno jsem dočetla úžasnou knihu s názvem - Čeho před smrtí nejvíce litujeme.
Možná, že právě v tyto dušičkové dny není špatné se zamyslet nad svým životem a trochu se  pozastavit.

Kdyby dnešek byl vaším posledním dnem, umírali byste bez jakýchkoli výčitek? Čeho před smrtí nejvíce litujeme, kniha, která se hned po vydání stala světovým bestsellerem, začala nejdřív jako blog. Bronnie Ware nakonec uspořádala své několikaleté zkušenosti z pečovatelské služby do knihy, která se zaměřuje na to, jak můžeme od života získat co nejvíc právě teď.

Bronnie Wareová je australská sestra, která několik let poskytovala paliativní péči, při níž se starala o pacienty během posledních dvanácti týdnů jejich života. Zaznamenala své zkušenosti na blogu, který vyvolal takovou pozornost, že později napsala knihu s názvem The Top Five Regrets of the Dying (Pět nejčastějších politování umírajících).

Zde je těchto pět nejčastějších povzdechů:
1. Kéž bych měl odvahu žít skutečně podle sebe, ne podle toho, co ode mě očekávali druzí. To byl nejčastější povzdech vůbec. Když si lidé představí svůj život, uvědomí si, kolik snů zůstalo nesplněných. Většina si nesplnila ani polovinu z toho, co chtěla. Zdraví přináší svobodu, kterou si málokdo uvědomuje, dokud o zdraví nepřijde.

2. Přál bych si, abych tak tvrdě nepracoval. Všichni muži, o něž Wareová pečovala, vyjádřili tuto lítost. Přišli o mládí svých dětí a společnost svých partnerek. Ženy litují také, ale většinou byly ze starší generace, v níž nepatřily k živitelům rodiny.

3. Přál bych si, abych měl odvahu vyjádřit své city. Mnoho lidí své city potlačuje, aby udrželi smír s druhými. Ve výsledku z toho plyne nevalná existence, nikdy se nestanou těmi, jimiž by se mohli doopravdy stát. Řada nemocí souvisí s hořkostí a resentimentem, jež z toho plynou.

4. Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli. Lidé si často neuvědomují výhody plynoucí z existence starých přátel až do posledních dnů a není vždy možné je v této době kontaktovat. Mnozí byli tak zaujati vlastními životy, že nechali stará přátelství stranou. A později litovali, že přátelství neposkytli čas a úsilí, které zasluhovalo.

5. Přál bych si, abych byl šťastnější. To je překvapivě časté. Mnozí si až do konce neuvědomují, že štěstí je volba. Zůstali připoutáni ke starým vzorcům chování a zvykům. Takzvané "pohodlí" familiarity překrylo jejich vlastní emoce i fyzický život. Obava ze změny je vedla k tomu aby předstírali sobě i druhým, že jsou spokojeni, zatímco hluboko uvnitř tomu tak nebylo.

Čeho zatím nejvíce litujete a čeho byste chtěli dosáhnout nebo co změnit, než zemřete?

Obrázky jsou z Vítochova na Vysočině, kde jsme byli na výletě. Je tam krásný kostelík i moc pěkný starý hřbitov.

Tak co na to říkáte?  Knihu doporučuji, stojí za přečtení.

Velikonoční beránek

- k velikonocům patří velikonoční beránek
- symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci
- v hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena "Božího stáda", i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí
- v křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství
- spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zabíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví. (z www.víra.cz)

A toto je ten náš, dnes pečený. Pokud ještě nemáte upečeného, můžete se inspirovat našim klasickým receptem"
250 g pol. mouky, 120 g cukru, 100 g másla rozpuštěného, 2 vejce, půl prášku do pečiva, citronová kůra, vanilka.
Cukr, žloutky, zchládlý tuk - utřeme do pěny, přidáme mouku, mléko, prášek, kúru a sníh.
Pečeme v dobře vysypané formě, zhruba 50 min. (nejdřív peču na 180, pak na 150 ).

A ještě pár obrázků od nás. Ráda se prohrabuji těmito starými velikonočními pohlednicemi a obrázky.

 

 

 Řeřicha nesmí chybět.

 Dekorace z terasy. Tento vandlínek jsem našla před týdnem v lese. Ach ta radost......

No a Julča nesmí chybět, ta pózuje všude. (Není to stůl, nebojte, na ten vážně nesmí).

No, a na závěr - požehnané a pokojné velikonoce vám všem, milí návštěvníci!

Křížová cesta

Tak se jako každoročně v postní době se probírám naší prastarou oprýskanou křížovou cestou.

Kterou si ještě pamatuju v této místnosti, kde máme teď kuchyň

a v tomto našem domku, který si takhle napamatuji, ale vypadal takto. Již dříve jsem o něm psala.

V pátek v postní době se modlíme křížová cestu a zde jedna krátká s doprovodem mých fotek.

 1. Ježíš je odsouzen

Ježíš je odsouzen. Ne za krádež, ne za

vraždu. Nevinně. Neobhajovali ho výřeční

advokáti, ale co víc- neobhajoval se ani on

sám. Divné, že? Když obviňuje někdo nás, hned

se bráníme. A jak horlivě!

Odpusť nám, Pane, když někoho odsuzujume a

nauč nás, pokud jde o věci osobní, abychom

dokázali mlčet.

 2. Ježíš přijímá kříž

Ježíš přijímá kříž a nenadává, nestěžuje

si. Úžasný důkaz toho, že je možné nést kříž

mlčky.

Dej nám, Pane, sílu, ať dokážeme přijmout

každý kříž, který nám nabízíš. Ať pochopíme,

že právě bolest může být projevem lásky.

 3. Ježíšův první pád

Kristus upadl. A zase se zvedl a šel dál.

Dej nám, Pane, sílu, ať dokážeme

uskutečňovat slova: Chci a proto mohu.

4. Ježíš se setkává s Marií

Maria se setkává se synem. Nebyl čas na

nějaká slova, stačil jistě pohled z očí do

očí. Lidé, kteří se mají hodně rádi, si toho

moc říkat nemusejí.

Odpusť nám, Pane, že často moc

diskutujeme, místo abychom víc milovali.

 5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

"Neste břemena jeden druhého, abyste

naplnili zákon Kristův."

Je to jasné. Ale člověku se nechce, váhá,

přešlapuje, počítá, co by musel dát a co by

dostal. Co bychom dělali na místě Šimona z

Cyreny? Nesli bychom ochotněji Kristův kříž,

když kříž svých bližních se nám nést nechce?

Asi těžko.

Odpusť nám, Pane, že často moc

diskutujeme,místo abychom víc milovali.

6. Veronika podává Ježíši roušku

Podaná rouška. Měl tento projev Veroničina

soucitu vůbec význam v průběhu křížové cesty?

Jistě měl. Byl to jasný a prostý důkaz víry.

Odpusť nám, Pane, náš strach přihlásit se

rozhodně k Tobě. Dej nám sílu, ať svým

životem říkáme: Jsem tady, věřím, jsem

ochotný dokázat Ti svoji lásku.

7. Ježíš padá podruhé

Král padá do špíny opovržení a nenávisti.

Lidská neláska ho opět srazila k zemi. My

klesáme také. Následkem své nedůstojnosti,

lenosti.

Odpusť nám, Pane, naše pád a pomoz nám

vstát.

8. Ježíš a plačící ženy

Všichni lidé na celém světě ať jsou mladí

nebo staří, bohatí nebo chudí, pláčou. Pláčou

z radosti, ze vzteku, ze žalu.

Dej, Pane, ať se nestydíme za soucit a

dej, ať na druhé straně nejsme příliš

citliví. Prosíme Tě o dar rozvahy, rozumu a

odvahy.

 9. Ježíš padá potřetí

Král chudých padá znovu. Je člověkem

opravdu do detailu, není ušetřený ani tělesné

slabosti.

Pane, dej ať věříme, že jen málo

vítězství je získáno silou, ale většina

naopak takovými zbraněmi, jako je sebezápor,

pokora, obětované utrpení.

10. Ježíši berou šaty

Chudému z nejchudších vzali i šaty. Svět

dal na svoji misku vah mnoho: ponížení, rány

důtkami, kříž. Ale Kristova miska vah klesla

níž. Vždyť závažím je zde láska.

Pane, pomoz nám být chudými, ať nelpíme na

majetku, slávě, úspěchu.

 11. Ježíše přibíjejí na kříž

Naučili jsme se slovo "bolest" skloňovat

ve všech pádech. Naše úmrtní oznámení

začínají slovy: S bolestí v srdci oznamujeme

všem... Co bolelo Krista víc při přibíjení naj

kříž? Rozbité tělo nebo rozdrcené srdce?

Pane, dej, ať jsme ochotni dát všechno

svoje utrpení za vítězství Církve.

12. Ježíš na kříži umírá

Smrt. Konec nebo začátek? Pro křesťana

konec na zemi, ale začátek setkání s Otcem.

Pane, prosíme o síly v hodině smrti. Ať

místo strachu nastoupí radost z těšení se na

setkání s Tebou.

13. Ježíš je položen do klína své Matky

Ježíš je položen do klína své Matky. Do

téhož klína, na kterém ho chovala, když by

malý.

Prosíme Tě o to, Pane, abychom mohli

jednou umírat uprostřed svých bližních.

 14. Ježíš je uložen do hrobu

Dav mu volal: "Hosana", potom: "Ukřižuj!"

Pár nejbližších ho nyní pohřbívá. Bez obřadu,

tajně. I to je smutná předehra, skládající se

z bolestí a útrap, předehra k velkolepému

vítězství.

Dej, Pane, ať zde na zemi překonáme

všechny překážky a jednou se s Tebou setkáme.

Tak to bylo ještě pár fotek z naší dnešní ponuré zahrádky.

 

A ještě  - díky milé Kejt, která na svém blogu připomněla, že do 13.3. je zde možné zhlédnout tento úžasný dokument zdarma a já jsem ho již viděla a stojí opravdu za to . Tak tento odkaz posílám dál.

http://www.lidovky.cz/opri-zebrik-o-nebe-film-nominovany-na-ceskeho-lva-k-videni-zdarma-p8s-/kultura.aspx?c=A160301_094614_ln_kultura_hep

 

Začal nám advent

Vítám vás v době adventní.  Malé ohlédnutí za našim víkendem. I my jsme si nechali v kostele požehnat adventní věneček a společně k obědu a společné modlitbě rozžali první svíčku. Odpoledne přišla na řadu adventní sada  Sonnentoru a s ní první výborný čaj s bábovkou. Přiznám se, nemám moc ráda vonné svíčky, tak o to víc nakupuji sáčky s kořením, aby i jejich vůně nám připomínala blížící se vánoce.  

Náš adventní svícen.

Kdo máte muzikální děti, víte, že v tyto dny dítka objíždí akce, kde se kulturně zapojují. I u nás tomu není jinak. Náš trumpetista musel o víkendu těchto "akcí" zvládnout několik. Děti z MŠ Sloup přišly s lucerničkami, které potom postavily pod rozsvěcený strom, byla to krása.

 

A ani v práci u nás v domově  jsme nezaháleli, již několik dnů až týdnů v práci stále tvoříme. Asi si dovedete představit, kolik toho musí zvládnout ergoterapeut a nakolik mu pomůže člověk s demencí či Alzheimrovou chorobou. 

 Zamilovala jsem si výrobu mýdel, stačí hezké formy a je to. Šití polštářků bylo také fajn.

 Ozdoby z těstovin, stromečky z vlny, či plechové krabičky s krásným obrázkem, panenky plněné levandulí, papírové kabelky, svíčky, atd. -  to vše jsme nabízely na našem adventním jarmarku.

 Ano, Juli, Hery jsem vybalila. Krabice je Tvoje.  A jen co přijde Jáchymek ze školy, pustíme se do perníčků....

Ale teď trochu vydechnu po víkendu a pokusím se o ztišení. Za domácí úkol jsme dostali, si znovu přečíst slova, která zazněla v druhém čtení při mši sv. - tak jdu na to - čtení z prvního listu apoštola Pavla Soluňanům - Bratři, ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému......... Sol 3,12 - 4,2  

 

To nám přeji!

 

Staré formy či formičky

Ke starým formám, formičkám a vykrajovátkům mi přibyly další dvě formy.

To jsou ony, tyto dvě - od mé milé kolegyně.

Jsem z nich nadšená.

 

 A nepřibyly jen formičky, také nám napadl sníh, tak jsem si venku chvíli pohrála.

Tak mně doma dělají radost.

A na závěr trochu zamyšlení či povzbuzení  (které já osobně moc potřebuji, ač křesťanka - obavy na mne v tyto dny velice dopadají) z http://www.vira.cz/

 

Přijde soužení, zlo se rozmůže, všude bolest a smrt…

 

Slova evangelia nás vyvádí z iluze,
že lidé budou jednou schopni žít
v míru, pokoji, spravedlnosti…
Zlo díky nám lidem dostalo a dostává slovo,
v malém i ve velkém.

Možná na nás při těchto slovech útočí pokušení strachu, beznaděje:
Co bude s tímto světem,  s  našimi dětmi?
Boží slovo nás však od úzkosti osvobozuje.
Bůh o soužení ví,  ale hovoří o jasném  vítězství .

Nečekejme tedy bolest,
světovou válku, katastrofu, které zničí svět.
Očekávejme Krista, který přijde v moci a slávě.

Máme naději,
že zlo svou moc ztratí.

Ale my se Bohu
ztratit nemusíme.

 

Tak pěkný týden!