Šaty ze sekáče

Od podzimu mne trápí noční bolest ramene a konečně po všech vyšetřeních chodím na rehabilitaci (prý je to od krční páteře - jako skoro všechno?! a také tam mám nějakou kalcifikaci). A tak při dnešním "výletu na rehabilitaci" jsem si zašla i do sekáče, mnou tak oblíbeného.  Koupila jsem si tam tyto šaty, které nejen, že byly přesně na mě, ale byly klasického střihu přesně takového, jaký mám ráda.  Šaty značky Closet se mi již dlouho líbí, ale kvůli jejich ceně jsem vždy odolala. Teď je konečně  mám za 125 Kč ze sekáče.

 Počkám si na sluníčko a pak je vyperu. Už se na ně těším.  

Na internetu jsem je našla několikrát, tak takhle vypadají vyprané a vyžehlené.

Na boku jsou kapsy.

A co vy, taky máte rády šaty klasické?

A také rády nakupujete v sekáči?

 

 Těším se, že se zase více budu věnovat vašim blogům. Mějte se moc fajn.

Povidlové taštičky

Pátek - mám volno, tak něco dobrého uvařím. Co třeba povidlové taštičky. A zde recept, jak je dělám já.

Večer jsem si uvařila ve starých kamnech brambory, je lepší mít brambory z předešlého dne. 

 1 kg uvařených brambor nastrouhám, přidám 300 g hrubé mouky, 3 lžíce, krupice, 1 vejce, špetku soli.

 Vypracuji těsto, část vyválím a vykrajuji kolečka. 

 Na kolečka kladu povidla. Máme výborné od tchýně, spoustu hodin míchané,vařené bez cukru.

 Kolečka přeložíme, dobře spojíme.

Vaříme v osolené vodě zhruba 8 min. Trochu promastíme máslem, aby se neslepily.

 Podáváme třeba s mletým mákem a moučkovým cukrem.

 Hrníček od mé kolegyně. Moc se mi líbí. Dávám si v něm můj oblíbený zázvorový čaj (kolečka zázvoru vařím chvíli s jablky, přidám med a citron).

Hodně dobrých nápadů při víkendovém vaření!

 

Čtení v předjaří

 Moc vás zase zdravím! 

V tomto předjarním období mám velice ráda čtení. Večer brzy zalezu do postele a čtu. (Taky mám nové čtecí brýle - první.) Čtu vše možné, různé žánry, různé autory.... Tak třeba náš starý svazek Praktického hospodáře z třicátých let minulého století. Zde pročítám úžasné rady do života, spousty let staré, ale stále aktuální.  Třeba to, jak právě spánek bývá podceňován a jak je strašně důležitý.... Všichni to víme, jasná věc, ale........    

Modrou lampu mi vyhrabal synek v kontejneru.  

 

Na odreagování je dobrá Sophie Kinsella se svými knihami či Blanka Hošková. Taky se snažím cvičit se v němčině čtením německých časopisů.

Byliny a koření - krásná obrázková výhra na plese. Hodí se, ráda v ní listuji.

 Křesťanská literatura - taky moc pěkné čtení. Skutečné příběhy, obdivuhodné i posilující.

 

A tato - Levandulový pokoj - moc pěkně se četla.

 

 Obsah dle internetu- Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta.........

No a tuto poslední už jsem musela vrátit do knihovny, tak alespoň takto přenesený. Jojo Moyesová opět nezklamala. Moc doporučuji.
Obsah dle internetu -  Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Tak třeba vás něco zaujme a využijete něco z mých knižních typů.

 

Pěkné předjaří, ať je ve zdraví přežijem!

 

Těstoviny se smetanovou omáčkou a lososem

... aneb, mami, to dělej častěj.

Často, když chci vyfotit jídlo na blog, je už pozdě.  Tentokrát jsem to stihla, než jsme to snědli.

Může to být rychlý a dobrý oběd či večeře.

 Takže vezmeme kuchařské, občas domaštěné, přeplněné,  stoleté zápisky receptů  a pustíme se do práce. 

 Pokud nenajdeme tam, mrknem třeba na tento bezva blog http://www.chute-sveta.cz/testoviny-se-smetanovou-omackou-a-lososem/ . Dělám to hodně podobně jen třeba víc česneku, míň smetany atd.

 

 

 

Tak dobrou chuť!

Dárky z půdy

Dárky z půdy miluji. Ale že se mi jeden takový objeví pod stromečkem, to mne vážně moc překvapilo. V domku, kde žil tchán, byly  na půdě tyto kořenky. A já je od nich dostala pod stromečkem.

 Místo už mají a já z nich mám velkou radost. A proto se chci o tuto radost podělit s vámi.

I tento polštářek a další dárečky mne velice potěšily.

 

 

 

 Ibalginové náušnice od kolegyně rozesmály a potěšily, prý se jistě budou hodit.

 No a jeden můj dárek obsadila Julča a myslím, že už je její.

 Vánoční svátky byly zkrátka krásné, navzdory únavě a i dalším malým překážkám v radosti .Věřím, že tomu bylo i u vás. A pokud zůstaneme v Boží blízkosti (jako naše Julča u Betlémku), nemáme  se do budoucna čeho obávat.  

 Užívejte zimních dnů ve zdraví!

Bruslení

Moc bych vám chtěla poděkovat za krásná a milá přání a znovu vám popřát vše dobré v novém roce.

Svátky nám utekly, nicméně vánoční atmosféra ještě minimálně do Tří králů trvá.

Dnes jsem měla volno, tak jsme s tím nejmladším vyrazili na rybník. Ale kdo bude bruslit? Synáček má od Nového roku tři stehy na prstu, neb si neobratně hrál se svým vánočním dárkem - nožíkem. Takže bruslení bylo na mě. Oprášila jsem brusle a jde se na to....

Cesta k rybníku vede podél chatek kolem lesa.

Příroda v tom bílém  tak nějak zkrásněla.

 

 

Krásně jsme se tam měli, byla jsem ráda, že jsme tam sami. 

Sice se to nezapomíná, ale jistá jsem si ze začátku moc nebyla. 

 

 

 Posílám vám anděla strážného do nového roku.

Tak ty moje brusle se s těmi od dětských let  ani moc neliší. Jen ty staré jsou krásně zašlé a noha mně z 33 vyrostla na 37.

 

 

Přes svátky jsem se snažila žít jen tím skutečným životem a ten virtuální jsem zanedbávala a moc komentářů jsem nezanechala. Snad to brzy vynahradím. Ještě jednou díky za vaše milá slova, přání a návštěvy!