čtvrtek 12. listopadu 2015

Lávka přes potok

Asi někteří z vás znají tento obrázek andílka, jak převádí děti po lávce přes potok. My ho máme doma také, vlastně celý svůj život ho mám před očima. Jelikož bydlíme u potůčku, přes který vede lávka, tak tam občas toho andílka vidím a nějak se mi s tím obrázkem naše lávka pojí. 
 Od mala už bylo lávek několik, většinu jich dělal můj táta - stolař. Ty poslední už dělal můj manžel. Jako třeba tuto.
 A ta poslední, nyní čerstvě dokončená je tato. Chtěl, aby byla jednoduchá a myslím, že je i pěkná, tak vám ji chci ukázat.
 

 Srdíčko na obou stranách lávky.
Vodníček od manželova žáčka ze školy střeží náš potůček.

Tak to bylo něco z manželovy tvorby. Mějte se moc prima.

pondělí 9. listopadu 2015

Fler trh

V rámci našeho víkendového pobytu na Vysočině jsme s manželem navštívili fler trh v Novém Městě na Moravě. A jak jsou české ručičky šikovné, sami posuďte. Já jsem žasla. Tak jen malá ukázka toho,
co bylo možné shlédnout či zakoupit. Třeba tento koníček - láska na první pohled.....


 










 




Pokud se budete také toulat Vysočinou, další fler trh je i ve Žďáru nad Sázavou.
Vysočina je moje srdeční záležitost, místa, kde se zastavil čas. Vesničky, jak z Ladových obrázků...
Pokud znáte, jistě souhlasíte. A já, odpočatá po víkendu, frčím něco dělat. Pěkný týden.

sobota 24. října 2015

Babiččin rychlý jablkový koláč

Ptám se kolegyně, jestli nemá nějaký dobrý recept na jablečný koláč. Do deseti minut mi na emailu od ní přistane právě tento. Babiččin a ještě k tomu rychlý - tak to je něco pro mne. Prý je známý, já ho ale dělala poprvé.
 Kluci pracují venku, tak jim nesu na ochutnání, při té příležitosti udělám pár fotek. Babiččin koláč - tak beru tyto brýle, které mi moji babičku připomínají. Také měla vždy něco dobrého pro nás, čtyři vnučky.

Takže pokud je libo, zde je recept:
600 g nastrouhaných jablek
200 g cukru
400 g hrubé mouky
3 vejce
1 vanilkový cukr, 1 skořicový cukr, vlašské ořechy (nakrájené na malé kousky), rozinky (oprané namočené v rumu)
2 dcl oleje
1 lžička sody
malý panák rumu
poleva -  100 g čokolády, 120 g másla (rozpustíme ve vodní lázni vymícháme dohladka).

Všechny suroviny dáme do mísy, zamícháme.  Dáme na plech. Pečeme zhruba 30 min na 180 stupních. Vychladlý upečený koláč polijeme čokoládovou polevou.
 K brýlím přidám starou knihu psanou švabachem.
Po koláči se zaprášilo. Ještě narazím v kůlni na dřevěného koníka, ten je zase pro změnu dědečkův, můj táta ho dělal pro naše děti. Tak si ho vyfotím.
Kéž by takových slunných dnů jako je ten dnešní bylo více! Přeji dobrou náladu do dalších dnů!

úterý 13. října 2015

Podzimní

Mám ráda dobu našich babiček, vintage styl i retro styl a jak se to ještě různě nazývá  .... No prostě však víte a myslím, že z mých příspěvků to je znát. A i tato podzimní výzdoba je tak nějak laděna . Starý velký kastrol (nebo jak to vlastně nazvat?)  jsem si vyzdobila podzimními rostlinami odebranými ze záhonků z venku (obsahuje chryzantému, vřes, astry, dřišťál a břečťan).
 Mám ráda tuto dobu, i když už je chladno a právě proto jsem si tuto nádobu přenesla z terasy domů.
 Jenom mám obavy, aby nám tuto podzimní krásu nepokazila a nezkrátila "vánoční reklama".

 Další dva obrázky jsou z internetu, moc se mi líbí.

Užívejme si pozimní krásu, třeba s nějakým dobrým horkým nápojem a vychutnejme si ji skutečně až do adventu!

čtvrtek 8. října 2015

Příběh opravdové vášně

Právě jsem dočetla obsáhlou knihy Blanky Milfaitové - Příběh opravdové vášně, která mne chytla za srdce.
Blanka Milfaitová byla obyčejná holka: chodila do práce, která ji nebavila, žila ve vztazích, které ji nenaplňovaly, a pochybovala o tom, jestli tohle je ten skutečný život.
Jednoho den si řekla, že ne. Opustila práci v kanceláři, ukončila nefunkční vztah a z velkého města se přestěhovala na Šumavu, kde začala vařit marmelády.
Poctivost v práci a upřímnost k sobě samé ji posunuly o světlené roky dopředu.
Dnes je držitelkou několika ocenění za nejlepší marmeládu na světě a šťastnou matkou dcery Elišky.
Kniha Příběh opravdové vášně představuje ohlédnutí nejen za roční marmeládovou expedicí, kdy s obytným vozem projela celou Evropu a kus Afriky a vařila marmelády na nejrůznějších místech starého kontinentu, ale nabízí také příběh o hledání sebe sama.
Obsáhlá publikace plná autorčiných snímků, receptů na marmelády i lokální jídla, přináší i životní příběh Blanky Milfaitové, který dokáže motivovat čtenáře k tomu, aby se pustili do toho, po čem touží ze všeho nejvíc…
Tři následující fotografie jsou z této úžasné knihy.
Obytný vůz, kterým Blanka Milfaitová cestovala s rodinou.

Více o Blance M. na jejích stránkách http://www.nase-dobroty.cz/.
 A protože právě přebírám poslední švestky a pojídám babičky povidla, přidala jsem je na fotku k této knize. Blanka M. totiž také dělá poctivá povidla, stejně jako naše babička (tchýně). Babička je s tetou míchá snad 2 dny bez přidání cukru a dalších jiných přísad. 
 
Tuto knihu moc doporučuji k přečtení. Autorku obdivuji a moc jí fandím.

pátek 2. října 2015

Poklad

Máme doma poklad. Už jsem o něm psala v blogu, který jsem z technických důvodů již dříve zrušila. Ale říkám si, že o něm napíši znovu, vždyť i tak vznikl název mého blogu. Tím pokladem je tato krásná velká socha Panny Marie....   
a Ježíška.
Socha Ježíška je momentálně dobře uložená a Marii máme doma, tak jsem jí vynesla ven, abych jí oprášila.
A znovu si připomněla její objevení.
 To je teď její momentální místo, na plošině mezi schodištěm.
Jak to tedy bylo. V této místnosti, která je teď naší obytnou kuchyní, bylo dříve bydlení mého prastrýce Augustýna, potom tátova dílna. Z dětství si to pamatuji už jako tu dílnu, s tím, že podél zdi bylo naskládané dřevo a desky. Postupně jich ubývalo a my jako děti jsme za tím dřevem objevily tu krásu ve výklenku - Marii s Ježíškem. Nikdy před tím jsme o tom neviděly.
 
Bylo to pro nás jako objevení skutečného pokladu a tu sílu zážitku si pamatuji dodnes. Později, po mé svatbě jsme si v této části domu budovali s manželem naše bydlení, takže bohužel, výklenek s touto krásnou dvojicí kvůli elektřině musel pryč.
Dnes je zde naše obytná kuchyň,
ze které vede schodiště nahoru. Takže tolik k pokladu pro nás tak vzácného.
Marii připomínám i proto, že říjen je zasvěcený Panně Marii růžencové.

V měsíci říjnu slavíme svátek Panny Marie růžencové (7.října), proto je také tento měsíc označován jako měsíc růžence.
Svátek Panny Marie růžencové zavedl papež Řehoř XIII. na počest vítězství spojených armád nad Turky v námořní bitvě u Lepanta v roce 1571. Toto vítězství se připisovalo tomu, že byl právě v době bitvy odříkáván růženec.
Modlitba růžence se objevuje již ve středověku a vyvinula se z původních modliteb žalmů. Ke všem 150 žalmům se později přidávala tajemství ze života Ježíše Krista. Protože ale všichni řeholníci neuměli číst, začalo se místo 150 žalmů modlit 150 „otčenášů“ a „zdrávasů“ (asi v 10.století). Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice. Ještě později se počet tajemství ustálil na patnácti. Patnáct tajemství, při každém tajemství se modlí 10 „zdrávasů“, což dohromady dává 150 (a to odpovídá právě počtu žalmů).
Modlitba růžence, jakož to meditace nad jednotlivými tajemstvími, se ustálila v 16.století. Na jednotlivá tajemství se začalo také pohlížet očima Panny Marie, a proto se bere modlitba růžence jako modlitba k Panně Marii. Zásluhu na rozšíření modlitby růžence má především svatý Dominik a cisterciáci a dominikáni. K původním patnácti tajemstvím růžence radostného, bolestného a slavného pak svatý otec Jan Pavel II. ustanovil ještě pět tajemství růžence světla.
Např.zde na těchto pěkných farních stránkách se dovíte, jak podoba růžence vypadá a odtam také můj článek k svátku Panny Marie růžencové http://paxvobis.cz/.
Pěkný víkend!