Šeříkový parfém

V květnovém časopise Krásný venkov (i časopis je krásný) jsem objevila recept na šeříkový parfém a tak jsem se rozhodla, že ho vyzkouším.

Někde už možná šeřík odkvétá, ale u nás je právě teď nejhezčí. Na zahradě ho máme na několika místech.

 Třeba zde u plotu, kde se chystá stavba Hobbitího domečku, pro naše nemladší dítko.

Ale zpět k parfému:

 V časopise byl následující posup:

Květy šeříku zalijeme vodkou a necháme odpočívat do druhého dne. Až květy zhnědnou, znamená to, že lepší už to nebude. Smíchejte tedy nálev s destilovanou vodou a máme hotovo. Přecedíme do pěkné skleničky. S parfémem si můžeme potírat kůži nebo dát do rozprašovače a použít i jako interiérovou vůni. 

 Tak jsem zatím provedla zalití vodkou a dál se uvidí........

 

Krásná háčková dečka je od Helenky http://helenshomehelensworld.blogspot.cz/, z které mám velkou radost. 

 

 Šeřík mi samozřejmě dělá radost také doma ve váze.

Posílám vám šeříkovou vůni do vašich domovů!

 

Kanzashi

Možná jsem se právě probudila a přišla s něčím, co už všichni znáte. Ale pro mne je to velká novinka a něco, co mne chytlo. Jsou to tyto látkové kytičky - zvané kanzashi. Mám ráda tvoření jednoduché a rychlé. A tyto kytičky jsou právě to ono pro mne.

Stačí obkreslit na látku třeba pomocí sklenice pár koleček, poskládat je, nastehovat na nit a tavnou pistolí přidělat knoflík, či korálku.

 Už víckrát jsem si všimla, že mi vyhovují návody na mimibazaru, tak třeba tyto kytičky tady (lístečky do kulata skládáme na půl, lístečky do špičky na čtvrtku)http://www.mimibazar.cz/navod.php?id=422

 Využití je mnohostranné - ozdoba na věnečky, sponky, čelenky, nástěnku, přidělané na větvičky do kytky.....  

Věneček, co jsem dělala s "babičkami" v práci - ještě budem dolepovat knoflíky.

 

 Pro šikovné tvořilky, je na internetu spoustu návodů a ukázek na různé způsoby techniky kanzashi. Třeba zde jsou nádherné výtvory.

 http://eruwaedhielelleth.deviantart.com/art/Large-batch-of-kanzashi-flowers-346251360

Tak ať máme zase brzy sluníčko, a pokud ne - zkusme třeba tyto kytičky! 

Zlaté hory

Mám pro vás malou reportáž z naší farní pouti do Zlatých hor. Bylo tam nádherně. Cestou tam nás provázely kravičky a v dálce můžete vidět sníh, to už jsme byli v Jeseníkách.     A nyní trochu z historie, ze stránek poutního kostela Panny Marie pomocné. http://mariahilf.hyperlink.cz/MainPage_CZ.htm Útrapy třicetileté války pronikly také do slezských hor. Když Švédové přitáhli roku 1647 k městu Zuckmantlu (dnes Zlaté Hory), obyvatelstvo opouštělo svůj majeteka zachraňovalo si holý život útěkem do hor . Žena místního řezníka Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, našla bezpečné místo na hoře zvané Boží dar (Gottesgabe) asi hodinu cesty od města. V místě, které bylo skálou ohraničeno jako zdí a zastřešeno mohutnou jedlí, již nepřítel nehrozil, zato však na osamělou ženu přišly porodní bolesti. V této tísni úpěnlivě prosila Boha o pomoc a Svatou Pannu o přímluvu. Byla vyslyšena. Dne 18. července zde porodila zdravého syna Martina, s nímž se zakrátko vrátila domů. Chlapec prožil život jako vážený muž - radní svého města. Jeho dcera Dorota Weisová pak splnila Tannheiserovu poslední vůli. Nechala u malíře Šimona Schwarzera zhotovit obraz Bohorodičky a zavěsit jej na staré jedli v lesní samotě, kde se její otec narodil.       Původní milostný obraz Panny Marie, nacházející se nyní ve farním kostele ve Zlatých Horách   Stalo se tak v říjnu roku 1718 a již v následujícím roce toto místo začalo přitahovat první poutníky. Postupně přicházelo stále více ctitelů P. Marie z Jesenicka i ze vzdálenějších míst. Během deseti let byla na místě narození chlapce Martina postavena kaple a zápisy vyšetřující biskupské komise (tvořili ji kněz a dva lékaři) svědčí o tom, že během poměrně krátkého období došlo nejméně k pěti zázračným uzdravením. Na přání věřících Zuckmantlu biskupský úřad ve Vratislavi svolil, aby byl velmi krásný obraz roku 1729 přenesen do farního kostela. Tento zázračný obraz - kopie proslulé  "pasovské " Madony s dítětem od Lucase Cranacha - tam zůstal dodnes. Pro lesní kapli byla zhotovena  kopie jiná.       Ženy a maminky se sem chodí modlit za početí, za zdraví nenarozeného dítěte,  za děti.    Po mši svaté a po prohlídce okolí byl čas k obědu v nedalekém penzionu Praděd. Společná modlitba před jídlem.  Opět návrat k poutnímu místu a načerpání zdravé vody.  No a odpoledne jsme jeli do Karlové Studánky. Procházky, kávička, zmrzlina, suvenýry, zdravá voda .......    Myslím, že i naše "omladina" byla spokojená. Byli spolu a myslím, že i oni si to užili jako i ostatní.   Tak to byla naše minulá sobota. Tak ať se nám vydaří i ta zítřejší i celý začínající víkend!

Skalničky v nádobě

.... aneb minizahrádky
Jelikož bydlíme u lesa a u potoka, máme na zahradě různé "škodiče". Proto využívám také  starých nádob k tvoření takových "minizahrádek". Dnes vám ukážu tu skalničkovou. A někdy zase třeba bylinkovou.

Fotila jsem to tak před 14 dny a třeba dnes už je to mnohem krásnější a více rozrostlejší, bohužel nemám momentálně fotograf.

Dokonce se ujala protěž, kterou mám z rakouských Alp.

Takovýchto podobných inspirací je možné shlédnou na internetu třeba na stránkách http://www.miniaturegardenshoppe.com/content.html

Myslím, že třeba pro děti to může být úžasná motivace, jak se zapojit při práci na zahrádce.

Tak vás moc pozdravuji a jsem ráda, za vaši návštěvu.

 

A hurá ven na sluníčko!

 

V ringu s Bohem

Dočetla jsem skoro jedním dechem knihu s tímto názvem. Již jsem o ní četla na blogu u Kejt http://www.klokocuvek.cz/ a od té doby jsem si říkala, že jí musím sehnat a přečíst si ji. A to jsem právě učinila. Je to kniha psaná podle skutečné události.

Strhující příběh obrácení úspěšného boxera Tima Guénarda (*1958). Tima ve třech letech opustila jeho matka – přivázala ho ke sloupu a navždy odešla. Jeho otec ho pak v pěti letech ubil skoro k smrti. Tim strávil dalších dva a půl roku v nemocnici…Další léta dětství prožil v dětských domovech, v pěstounství, polepšovně. Ve dvanácti letch uprchl do Paříže, kde se protloukal tři roky a živil se, jak se dalo. Byl členem zločinecké bandy, vydělával si jako gigolo, atd. Během dospívání se stal úspěšným boxerem. Ve svých sedmnácti letech se pak setkal s „mimozemšťany“ – s křesťany. Ježíš Kristus postupně obrátil jeho život zcela naruby...

Knihu vám doporučuji k přečtení. Je to silný zážitek.  Nikdy totiž není pozdě na nápravu, nikdy není pozdě na setkání s Bohem.

Ať se vám následující týden vydaří.