Chci se dnes s vámi podělit o jedno pěkné setkání, kterého jsem se zúčastnila. Byl to sraz sestřenic z maminčiny strany. Je nás 15. Sešly jsme se u příležitosti příletu naší nejstarší sestřenice Růženky, která žije v Americe v Massachusetts nedaleko Bostonu.
Jak to všechno začalo - moje babička s dědečkem z maminčiny strany měli 7 dětí.
Protože mám ráda staré fotografie, pár jich sem vložím. Takže toto vlevo je moje babička se svou maminkou (mou prababičkou). Všimněte si, jaký je rozdíl mezi babičkou tenkrát a babičkami dnes.
V tomto domku pokud babička žila (děda zemřel brzy, na toho si nepamatuji), jsme se scházeli v hojném počtu až do roku 2002, kdy babička v 93 letech zemřela.
To víte - takto starý dům se svým starodávným prostým zařízením a velký dvůr se zahradou byl hlavně pro nás, děti, něčím nezapomenutelným. Ještě teď, když tak vzpomínám - cítím to teplo babiččiných pruhovaných peřin, její výborné placky a mrkvance a výborné domácí nudle, které dělala skoro až do své smrti a rozdávala v sáčku od mouky celé rodině.
Myslím, že právě tato babička nás celou rodinu tak nějak stmelovala. Když jí bylo 90 let, nedovedete si představit tu nádhernou oslavu v kulturním domě, kde nás jistě kolem 100 lidí bylo.
Zde na fotce je 90-ti letá babička s některými vnoučaty. A právě i zde je nás většina z těch 15 sestřenic.
A takhle jsme se jako sestřenice setkávali mnohokrát, třeba na svatbě mého strejdy a tety.
Tuto fotku mám obzvlášť ráda, protože jsem na ní ta nejmladší, v náručí nevěsty. Další sestřenice ještě nebyly na světě. Ale často jsme se potkávaly v různém počtu na různých rodinných akcích třeba tady:
To poslední setkání se uskutečnilo právě v sobotu na Vyškovsku u jedné z nás, díky příletu Růženky. Ta žije od nás nejdál a nejméně se s ní vidíme. Žije v jiném světě, daleko od zbytku rodiny a již hodně dlouho. V době totalitní tam utekla s manželem a dvěma malými dětmi, takže některé z nás viděla po velmi dlouhé době.
Byl to krásný den. Růženka nám neustále připomínala, jak je krásné mít tolik sestřenic a že z našeho setkání bude zase dlouho žít. Bylo stále o čem mluvit. To víte, jako všude jinde, naše rodiny provází mnohé radosti i starosti.
A já myslím, že velká rodina je takovým mým dalším pokladem, který je třeba si střežit a tak jsem se o tom chtěla s vámi podělit!
Přeji i vám hodně pěkných chvil uprostřed vašich rodin!
